Amsterdam - město

Hlavní město Nizozemí na pobřeží moře. Je protkáno vodními kanály a částečně zatopeno.

Neobjevují se zde pouze zombie, ale také různé, často zmutované, živočišné druhy

...

Taaaaaaak! Na to jsem čekal celou cestu! Jdem zčeknout obchody s trávou, ne? řeknu s jiskrami v očích a úsměvem od ucha k uchu

No, když myslíš... pokrčím rameny a lehce se protáhnu po dlouhé cestě a následuji Pepu ve šmejdění po částečně potopeném Amsterdamu.

Prozkoumávám oblast a najednou vidím krámek s nápisem Weed Neeee! zakřičím se smrtí v očích. Podívám se na Dana, který nechápavě sleduje, jak skoro se slzami v očích nahlížím do krámku. Ty zmrdi tam hulej! Bez nás! Zombie hulej bez nás!!! sednu si a dám se do pláče.

Úplně zmateně přeskakuji očima z Pepy na krámek a zpět.

Jak nám to mohli udělat, jak?! A proč?! A já myslel, že jsme kámoši. řeknu a schoulen v klubíčku stále hystericky brečím.

Pomalu se otočím, odejdu pět kroků. Pak se ohlédnu, nadechnu se, vydechnu a vrátím se. Skloním se nad Pepu. CO TO DĚLÁŠ?!

Oni tam táhnou...bez nás! Chápeš to?! Bez nás!! utřu si slzy. V tom dostanu nápad Co když tam prostě vejdem a počkáme až dokoluje joint i k nám...hmmmmmm. Neváhám ani vteřinu, otevřu dveře krámku, popadnu Dana a servu ho do krámku s sebou. Zombíci se nejdřív divně podívaj, ale pak jeden z nich natáhne ruku s jointem. A párty může začít! Potáhnu a zombíci se vrátí zpět do stavu blaženosti. Řeknu Danovi Taky se dej, maj vkus!

Zvednu ruce do vzduchu. Tak na tohle nemám, kámo... Otočím se. Až mě budeš hledat, jsem na střeše naproti. Poznamenám přes rameno a odrazím se od velkého krystalu, který pode mnou vyjede ze země. Chvilku letím vzduchem, nad střechou z dlaní vypustím plazmu a pomalu dosednu. Sednu si do tureckého sedu směrem ke krámku a čekám.

Už pod lehkým vlivem látky na odchodem Dana mávnu rukou. Zkouším rozkecat zombie, jestli něco řeknou. Furt se snažím, ale nic. Říkám si Co takhle vtip? a tak se dávám do vyprávění. Na konci vtipu se všichni zombie jako zázrakem začnou smát, nebo něco, co by mělo smích připomínat.

...po 3 hodinách...

Vyrazím dveře krámku, chytnu 2 zombíky kolem ramen a zakřičím na Dana Vím, jak na ně! Milujou vtipy!. Z ničeho nic se začnu hrozně smát. Prostě to nějak přišlo. Zombie vydávali směšné pazvuky a Dan nevěřícně sledoval, co za hříčku přírody se to dole odehrává. Najednou jeden z nich mě olízne a začne vrčet. Vystartuje po mě, ale díky trávě se netrefí a spadne na zem. Nevím proč, ale bylo to hrozně vtipné a tak jsem se znova začal smát, ale on znovu zaútočil. To už se trefil a já pomocí katova obojku oddělil jeho hlavu od těla a přestal fungovat. Druhého zombie jsem rozsekl betonovou čepelí. A třetí...ten na mě z krámku ukazoval Y (peace).

Sleduji na střeše divadýlko, zatímco s těžko udržitelným klidem pojídám sušené maso.

Čau! zakřičím na toho třetího a jdu za Danem. Zombie na mě ještě zamává jointem a já mu gesto oplatím zpět. Pomocí betonových bot vyskočím nahoru za Danem a zeptám se Nemáme něco k jídlu? Třeba kečup?

Podám mu pytlík s masem. Posluž si. řeknu klidně. Potom co si pytlík převezme a začne se futrovat, vstanu a znovu se krystalem odrazím do vzduchu. Chvíli jen tak visím nad inkriminovaným krámkem, pak napřáhnu pěst a vrhnu se střemhlav dolů, zatímco se za mnou formuje velký blesk. Těsně nad střechou krámku pěst vymrštím a blesk dopadne s ohromující silou, která rozmetá všechny zbývající účastníky zkuřby po okolních barácích. Já se uprostřed sutin napřímím a esteticky si odcvrnknu flaksu, která mi přistála na rameni. Po aktu zklidnění se vrátím zpět na střechu, aby Pepa nesežral všechny zásoby.

Futrujíc se zaraženě sleduji incident. Když Dan přistane, řeknu Dyť jsou zhulený...neškodný, dokud maj trávu. Ale co už...hlavně, že máme jídlo

Sednu si a opřu se čelem o dlaň. Bohové, kam jsem se to dostal... Pak si lehnu na střechu a rezignovaně poslouchám, jak Pepa decimuje naše zásoby. Půjdeš shánět jídlo, jestli to sežereš. poznamenám s uchechtnutím.

Zarazím svůj futrovací systém a pár kousků ještě v pytlíku nechám Ehm, dobře. Lehnu si a sleduju hvězdy

Kolik toho zbylo? položím otázku do větru a začnu si hrát s malými výboji mezi prsty.

Heh ušklíbnu se něco málo jo S úžasem pozoruji Danovu zábavu

Nechám výboje seběhnout po mém předloktí a na paži se ztratí. Zítra půjdeme něco sehnat. Jestli chceš hulení, vem si ho s sebou, ale se zombíkama už pařit radši nebudeme.

Hele, je to fakt sranda ale... No nic, něco vezmu, ať taky zkusíš. najednou zaslechnu dívčí křik Slyšíš to?!

Fajn... také zaslechnu křik. Odkud to jde?

Od sexshopu...asi. Jdem se podívat, ne? zvednu zadek a prokřupnu si ztuhlou páteř

Vstanu a rozhlédnu se. Dnešek je teda fakt plnej překvapení a zajímavejch míst...

Heh, to jo, no zvědavě se rozeběhnu po střechách směrem k výkřiku. Běžím, ale nevšimnu se, že už podemnou není střecha. Na poslední chvíli se mi podaří obalit tělo betonovým oblekem a nic se mi nestalo. Vidím, jak tam nějaká dívka (tak 17-20 let, sexy postava) brání před zombíkem. Vezmu ho po hlavě betonovým kladivem. Dívka na mě křičí, co jsem zač a ohání se nožem. Když odstraním svůj oblek, ukážu jí, že jsem člověk jako ona, jen mám schopnost ovládat beton. Dívka nevěřícně kouká, co provádím se svým tělem, které vypadá jako muzeum sochařství, při předvádění různých deformací betonu. Kousl tě? Ptám se jí. Odpovídá, že ne. Dane? Kde jsi? Tohle tě bude zajímat! zakřičím na střechy.

S lehkou sprškou blesků se snesu ze střechy a dosednu hned vedle Pepy. Přejedu dívku pohledem a otočím se k Pepovi. Je zraněná?