Kyjevská oblast

Rozlehlá plocha Ukrajinského hlavního města. Po katastrofě zde zůstalo velké množství lidí, takže je tu spousta nestvůr, ale je možné, že někteří přeci jen přežili... V oblasti je velká spousta domů, panelových staveb a jen pár mrakodrapů.

Zdržuji se na jedné z vysokých budov a rozhlížím se po okolí, začíná být docela zima, ale s tím mé tělo nemá problém. Kousek se nudím, nemám co na práci, možná znova někoho zabiju.

Dane! Je to Vláďa! říkám Danovi. Heeeej!!! Vole!!!!! Slyšíš mě????? křičím do dálky na Vláďu.

Je to on! křiknu a zrychlím. Doběhnu přímo k budově, na které postava stojí a po hromosvodu vyběhnu ladně nahoru, přičemž dosednu přímo za něj a nechám bleskovou auru zmizet. To je dost že ses taky ukázal...

He...hehe. Zachichotám se svým zvláštním smíchem. Dlouho jsme se neviděli. Prokřupnu si krk.

Dlouho jsme se neviděli, Nero! Jak se ti daří? přiběhnu k Vláďovi a poplácám ho po ramenou.

Lehce si oddychnu. S úsměvem je chvilku pozoruji, ale pak si všimnu pohybu za nimi. Dolů! zařvu, zatímco z rukou mi vyšlehnou dva blesky přesně aby zasáhly dva příchozí zombíky.

Hm?! Otočím se k přicházející hrozbě a začnu se smát. Vypadá to že bude zábava, sledovala vás Horda.

Ty parchanti ušatý... řeknu, když zahlídnu hordu, a ihned se obrátím na pomoc Danovi i Nerovi. Zabte je, ty...ehm...ty...mrtvoly!!!. Tak pojď, ty Ťunťo punťo! Schválně, jak se ti bude líbit katův obojek! křiknu na prvního zombíka.

Zachechtám se. Nevím, jestli bych volal Tunťo punťo na něco, co ti chce sníst obličej... poznamenám a obrním si ruce krystaly. Navíc mi ještě z kostrče vyjedou tři krystalové ocasy, přes které probleskne malý výboj. Trošku se pobavíme... houknu ještě, když jeden z ocasů proženu zombíkovi hrudníkem a zahodím ho dolů ze střechy.

Ale no, kluci, berete mi zábavu Zaskučí otráveně, vezmu nůž a rozříznu si ruku Hmm sleduji jak mi krev vytéká z otevřené rány

Dobrou chuť! řeknu Nerovi a vrhnu se na další zombies. Jednu ruku mám s drápy a druhou s čepelí. Rozeběhnu se, naberu jednoho zombíka na drápy a čepelí setnu hlavu. Druhému se jen tak tak vyhnu a čepelí mu probodnu záda. Místo drápů si vytvořím druhou čepel a jsu na to "mixér" stylem...hezky na jemno. Vrhám se do davi zombíků a začnu je jednoho po druhém rozsekávat. Kolem mě jsou po chvíli jen rozsekaní zombies a hromada krve. Prosím, Nero, malý dáreček řeknu Berovi ukazujíc na krev s menším úšklebkem.

To je roztomilý... řeknu sarkasticky, když ocasy trhám zombíka napůl. Pak natáhnu ruce a začnu kropit přicházející hordu jehličkami přímo do hlav.

V klidu si dojdu k menší skupince nemrtvých a do tří z nich střelím malý projektil ze své krve He-hee...divadlo začíná. Rozhodí rukama do stran a rozesměje se. Zombie do kterých dostal svou krev se začnou chovat divně, chvět se a škubat sebou. Najednou však začnou trhat ostatní zombie.

Zombie-anibalismus! Zmrdi proti zmrdů! Tak teď už jsem viděl fakt všechno... Nero, nechceš to předvádět na pouti na peníze? Na to by se dalo vydělat! kamarádsky popichuju Nera a s úsměvem sleduji jeho práci.

Nechtěli byste už konečně začít něco dělat? houknu přes rameno, protože mě už přestalo bavit sypat jehly z předloktí. Namísto nich mi z dlaní vyjely dva dlouhé krystaly podobné mečům a já se jal tančit krvavé tango přímo uprostřed masy Hordy, která se dobývala na střechu.

Zasměji se ještě hlasitěji Jsou tu díky vám vyseknu komickou poklonu a přistoupím k jednomu ze zombie, které ovládám Víš co je nejlepší? Zachichotám se a nožem nemrtvému useknu ruku, ta se však i samostatně hýbá Fungují i když nejsou pohromadě. Hodí ruku po Danovi a ta ho chytne za rameno

Umíš těm rukám přikázat gesta? řeknu Nerovi a začnu se smát. Zezadu mě napadl jeden zombík, tak jsem ho ostnatým loktem do hlavy usmrtil

Dokončím smrtící tanec, postávajíc v krvavé kaši. Jakmile se mě ruka dotkne, zděsím se. Krystalové meče se zasunou ihned zpět do mé kůže a já se otřepu a s nechutí ruku vezmu a odhodím. Neházej to po mně! okřiknu Nera a vracím se k nim.

Heh...chlapci, chlapci... Přestaňte blbnout. Dobijeme tu ty hajzlíky a jdeme najít nějakej fajn úkryt, co vy na to? povím s lehkým úsměvem na tváři. Najednou se na mě vyvalí dva zombíci, tak je pba zvednu do vzduchu a provedu překrásný, ladný a krvavý Katův obojek. V tom se začnu nehorázně smát.

Souhlas. Houknu a zvednu ruku nad hlavu. Na ní mi vyroste veliký krystal. Oddělím ho a vystřelím vzhůru. Víš, proč mu říkám Tříštivec? poznamenám jen tak směrem k Pepovi. V zápětí se onen krystal rozpadne v miniaturní jehličky, které zasypou celé okolí budovy, na které stojíme, přičemž si přesně hledají cíle uprostřed čel soudruhů zombíků.

Wau.......................nemám slov překvapeně odvětím a už na sobě vytvářím betonový oblek. Chlapi, máme to za sebou a jdem...jenže kam, že vlastně jdeme?? zeptám se. Ať to není Krym, ať to není Krym! neustále jsem si přehrával v hlavě.

Nejspíš bych to vzal zase zpátky, do střední Evropy... pousměju se, přičemž mi po těle vyběhne pár výbojů. Co ty na to?

Jo,to zní dobře! Tak jdeme! trochu se protáhnu, a v betonovém obleku se rozeběhnu. Podle pohledu Dana usoudím, že běžím špatně a tak se radši zastavím a čekám, kam půjde on.

Uchechtnu se. Jestli chtěl běžet do Ruska, měl by štěstí... Dojdu k jednomu z rozvaděčů na střeše a nastavím nad něj ruku. Pár malými výboji z něj vysaji energii a uvolněně si oddychnu. Pak vytáhnu kompas. Musíme na západ... natáhnu ruku kýženým směrem. Tam! konstatuji s úsměvem. Pak své tělo obestřu elektrickou aurou a skočím dolů ze střechy. Ve vzduchu vypustím energii z dlaní a ladně dosednu na zem.