Pláně západu Ukrajiny

Rozlehlé travnaté roviny na západě bývalé Ukrajiny.

Dojdu s Pepou na pláně. Nadechnu se čerstvého vzduchu a na chvilku shodím batoh s věcmi na zem. Posadím se do trávy a užívám si chvilku odpočinku. Jsme na cestě už dlouho, tady by nás ti zombie neměli otravovat...

Do prdele...mám hlad. Není tu nějakej zajda? Sednu k Danovi a říkám Ehm...je něco k jídlu?

Pepa mě zarazí v relaxaci. Lehce se uchechtnu a chopím se batohu. Na co zadju, když máme... zalovím v rozepnuté kapse a vytáhnu sušené hovězí Tuhle dobrotu. rozdělám sáček a vytáhnu dva kusy, sáček pak zase zadělám a jeden z kousků podám Pepovi. Sám se zakousnu do druhého.

Ty kokooos...tak ty máš tohle? Díky! Hody! Konečně pořádný jídlo, po celym dni půstu... a s chutí se zahryznu do tyčinky. Proč jsem nemohl vzít žádný jídlo já?? ptám se zvídavě a čekám na odpověď.

Vždyť máš v batohu stan, vole. zasměju se. A kdybys tahal jídlo, nic bysme neměli... Dojím maso a vytáhnu svou lahev s vodou. Po napití ji zase zavíčkuji a položím do batohu.

To je sice pravda, ale i tak... lehce zrudnu. Podívám se na Dana a řeknuA co ten stan postavit? Začíná být tma.

Rozhlédnu se po obloze. Pravda, dáme se do toho. Řeknu a postavím se. nedaleko vidím krásný čistý a suchý plácek. Támhle je dobrý místo. zvednu batoh a vydám se tam.

Gaaaaah...dyť je to...no ok, ale je to daleko. Víš, kolik energie ztratíí, když ujdeš cca dvacet metrů? Hodně mooc! vstanu a jdu za Danem. Když dojdem na místo, říkám mu A teď? Ehmm...rozdělám oheň

Usměju se. K čemu? V noci budeme spát a zbytečně bysme ztratili konec dne sháněním něčeho jako dřeva tady... rozmáchnu se rozšafně rukou Kde skoro nejsou stromy. Pojď radši rozbalit ten stan. Shodím ze sebe batoh a ujmu se Pepova.

Ten mě zabije, až zjistí, že moje stany vydržely asi tolik, co písečný bábovičky... Mnoo...tak s chutí do toho! A kde vlastně máme vyzvednout Vladimíra? ptám se opět zvídavě Dana

Mám dojem, že mluvil o Kyjevu, ale nejsem si zrovna jistý, každopádně nejsme daleko. I když bych se Kyjevu nejradši vyhnul, přeci jen je to velké město, ale že je Vláďa zrovna tam... Povzdechnu si a začnu stavět stan.

Kurva...drát! Proč Kyjev?! Proč šel Vláďa tam?! No...doufám, že bude aspoň jídlo, sranda a beton Jo taaak. Super, do Kyjeva jsem se chtěl podívat. řeknu a pomůžu Danovi

Lehce se pousměju. Už ho konečně musíme vyzvednout, nemůže tam zůstat věčně... Zítra bychom tam snad mohli dorazit. Poznamenám, když dokončíme stan. Narovnám se a oddychnu si. V noci by měl být klid.

Ok, mám dost. Vyrazíme hned ráno, tak dobrou, lehnu si do stanu a usnu, aniž bych si cokoliv připravil...

Oddychnu si. Nepřestávám obdivovat, že ostatní lidi dokážou usnout vždycky tak rychle... Položím se do stanu vedle Pepy a chvilku rozjímám. Pak se mě konečně zmocní spánek.

// o 8 hodin později

Dane!! Danee!!!! budím se ze sna orosený studeným potem a se smrtí v očích. Říkám Danovi Kyjev je v plamenech! Zdálo se mi o tom! Nebo ne... Nevím...asi to byl jen sen. Už i plácám nesmysly.... Ulehnu a položím si ruce na obličej.

Zamručím. Mmm... cože? Nesnáším vstávání když mě někdo vzbudí. Zase se ti jen něco zdálo...

Gah, promiň...furt mám divoký sny a nevím proč řeknu Danovi, vstanu a vylezu ze stanu na čerstvý vzduch. Trochu se projdu, prozkoumám terén. V tom zahlédnu postavu jdoucí vratkým krokem. Když jdu blíž, zjišťuju, že je to zombie. Snad nejsem ze cviku řeknu si v hlavě a jdu se o zombíka postarat. Jeho klopýtavý krok mi zjednodušuje situaci natolik, že od něj můžu být dca metry a stále jsem v bezpečí. Chytnu ho pod krkem, zvednu do vzduchu a katovým obojkem mu setnu hlavu.

Vstanu a prohrábnu si vlasy. V tom uvidím Pepu stínat zombíka. Strnu. Našli nás! Jsme blízko Kyjeva, takže musí být přeplněný... a když je tu jeden, musí jich být víc. ohlédnu se. Skutečně. Za stanem se k nám kulhají další dva. Pepo! Sbal stan, musíme rychle vyrazit! vyskočím ze stanu ven a rozejdu se k zombíkům. V chůzi si ruce obrním krystalem.

Ohlédnu se na Dana a udělám, jak řekl. Sbalím stan a hned po tom jdu pomoct Danovi. Pěsti si obalím betonem do tvaru drápů, abych si to pořádně užil. Jednoho zombie prošpikuju skrz na skrz, ale nedošlo mi, že je to zombie a vrátil mi to jakousi "zombie-fackou". Chytím ho pod krkem a silou mu zlomím vaz.

Trošku se napřáhnu a prorazím zombíkovi hlavu. Dřív než stihne spadnout, zarazím mu druhou ruku do hrudi. Po jeho těle přejede pár nafialovělých blesků stoupajících do mé ruky jak z něj vysávám duši. Nadechnu se a vytáhnu z těla ruce, krystaly nechám zmizet. Neplýtvej energií, dokud se nedostaneme do města, když nějaké uvidíš v dálce, řekni mi, postarám se o ně. Teď vyrážíme. Obestřu se bleskovou aurou a velkou rychlostí se rozeběhnu vpřed.

Neboj, něco ještě vydržím využiju betonového obleku pro větší rychlost, abych dohnal Dana

Jen co vyběhnu, uslyším za sebou Pepův betonový dusot a pousměju se. Je pořádně rychlý i s tím betonem okolo sebe. Elektřinou si zrychlím nervové spoje a vzduch kolem mě jakoby zhoustl. Kapku totiž předbíhám čas. Svižně se rozhlédnu okolo. Zatím nikde nikdo. v dálce je poměrně zřetelná silueta města. Navrátím se do normálního stavu. Už nejsme daleko!