Dánsko - Záliv

Vnitrostátní záliv Dánska, který se rozprostírá mezi četnými ostrovy. Dlouhé pláže a planiny jsou pokryté nízkou trávou a sem tam keříky. Ostrovy jsou od sebe na dohled.

Mluvil jsem s Addou a najednou jsem se z ničeho nic objevil tady.. no já vlastně ani nevím kde, jelikož to tady neznám. Rozhlédnu se a hned vedle mě vidím další dvě osoby. Rychle popadnu zbraně a odskočím od nich co nejdál to jde. V rychlosti si je prohlédnu a usoudím že to jsou bez pochyb znovuzrození, už jen kvůli tomu, že mě zde přemístili a navíc kdo jiný by to mohl být. Zatím neútočím, čekám co udělají, ale přes to zůstávám ostražitý a čekám na jakýkoliv jejich pohyb nebo nějaký jejich proslov. V pravé ruce držím katanu a v levé pistoli.

Na nic nečekám a okamžitě se nechám porůst krystalovým brněním. Ty jsi Lovec? zeptám se klidně. Z pravého předloktí mi vyrazí jeden velký krystal podobný meči. Na levačce si prodloužím ostny na předloktí a zvětším celou dlaň, takže mi z ruky vznikne prakticky tlapa s drápy. Jsem připraven jak na útok, tak na případné krytí mně i Pepy.

Hahaaah...podle toho úskoku a čapnutí zbraní usuzuju, že máš asi strach... řeknu ozbrojenému, neznámému muži ...a máš proč! řeknu s úsměvem a normálním krokem jdu proti němu. Bez ohnivé zbroje, bez jakékoliv známky mé ohnivé stránky. Jen v očích mi probleskl pekelný plamen.

Teď už je mi naprosto jasné, že minimálně jeden z nich je znovuzrozený. Takové brnění se neobjeví jen tak někomu. Ve chvíli kdy jsem chtěl nějak odpovědět osobě v brnění, začal něco mumlat ten druhý.. "Strach? Normální reakce, když tě teleportují bez předešlého upozornění" odpovím mu. Přibližuje se ke mně. Nehodlám nijak ustupovat, stojím na místě a upřeně mu hledím do očí. Všiml jsem si toho, když mu v očích probleskl nějaký plamen, takže je i on bez pochyb jeden z nich. Pak si vzpomenu, že se mě jako první otázal znovuzrozený v brnění.. "A kdyby ano?" zeptám se ho a pak můj pohled zase nasměřuji na kreaturu, která se blíží ke mně.

Napřímím se a natáhnu ruku s krystalem ve tvaru meče na protivníka. Pak mi bude neskutečně líto, že musím zabít dalšího nenakaženého člověka. poznamenám lehce pateticky. Zůstávám ale stát na místě a ruku zase svěsím, jelikož vím, že Pepa určitě nespouští oči z jeho zbraní. V duchu svižně taktizuji, jak by asi bylo nejlepší se s ním vypořádat, ale navenek vypadám jako socha z modrého krystalu. Kapku děsivá socha.

Jdu asi na metr daleko k lovcovi a zastavím se. Co uděláš teď? Jsme dva. Ty jsi jeden. povídám osobě se zajímavým gunem. Zabít ho by bylo, v tomto stavu, přímo primitivní. Ale šelma si sem tam musí pohrát se svou obětí. Teda šelma vlastně ne...spíš...hmmm...lidi...
Klasika...ale co už. Doufám, že Dan bude připraven na každý jeden krok, protože i když by mohl být už teď mrtvý, tak má druhou šanci a jestli rozjede svoje hračičky, může nám to i ztížit... Když beru v potaz, že zná jen moji teleportací a možná z očí něco tuší o ohni, tak mám furt výhodu. Ale když vezmu v potaz i to, že skoro vůbec neznám jeho arzenál, tak je to 50 na 50... Tohle bude ještě zajímavý...

Když osoba v krystalech vyřkne svou větu, pouze se na něj usměji a nic dalšího neříkám. Druhou osobu ignoruji úplně.. jeho arogantní věta o jejich výhodě je vskutku zbytečná a nemám k ní co dodat. Z levé ruky schovám pistoli a katanu dám zpátky do pochvy. Pak ale nastane přechod do útočné pozice, zapnu si štít, natáhnu se v rychlosti pro kouřové granáty (ne nejsou zápalné) a vyhodím je mezi nás a k nim. V okamžiku vybouchnou a já zavřu pravé oko a dále se dívám jen levým, protože v něm mám termovizi, takže vidím kde se oba nachází. Z levé ruky mi vyjede světelný meč červené barvy a vběhnu do mlhy. Mířím k chlápkovi, který není nijak pokryt brněním, natáhnu svou levou ruku (je natahovací) a v rychlosti mu seknu po trupu, náhle pak ale ve velké rychlosti změním pohyb a mířím mu na nohy. Do druhé ruky mezitím vytáhnu pistoli a začnu střílet na chlápka v brnění, i když nepředpokládám, že by jeho štít jen tak obyčejné kulky prostřelily.

Když Lovec vyhodí plynové granáty, lehce mě tím překvapí. Chápu, že se chce vyhnout boji zpříma,
ale takhle... Určitě musí mít implantáty na echolokaci, nebo něco podobného, co mu dovolí nás vidět skrz kouř. Z přemýšlení mě vytrhne zvuk kulek odrážených od krystalů. Odfrknu si. Musím se nějak zbavit kouře, abych ho připravil o výhodu. Zesílenou levou ruku zploštím do tvaru vějíře. Mocně jí máchnu před sebou. Moc si tím ale nepomůžu, spíš kouř jen rozvířím. Možná bych neměl vytahovat esa z rukávů předčasně, ale nejspíš mu stejně nedojde, jak jsem to udělal... poznamenám sám sobě, zatímco vrátím levačku do původního stavu. Pak lusknu. Jiskra modrého plamene přeskočí v kouři, jenž chytí plamenem, který nepopálí. Vcelku rychle kouř beze stop vyhoří a my máme opět jasný výhled. Samolibě si odfrknu.

Kouřový granáty? Zlaté... pomyslím si a stále stojím na místě. Najednou si všímám něco, co mi připomíná světelný meč. Fanda Star Wars, jo? Jak chceš... Je to docela slabý vzkážu mu pomyslně a těsně před dotykem meče se teleportuju asi tři metry daleko. Musí nás nějak slyšet nebo vidět. Nebo snad čich? Každopádně ví, kde jsme. přemýšlím a slyším několik střel. V tom ucítím vánek, co mi pročísne vlasy, a hned po něm blafla celá mlha modrým plamenem. Skvěle Dane! šplhne si u mě Dan, povídám Lovci Ahoj! a mávám mu. Asi bych mohl ukázat i já, co dokážu povídám opět ozbrojené osobě. Plamenem se přemístím až k ní a celý v pěkně pekelně ohnivé zbroji ho chytím za nohy a svalím ho na zem.

V jistou chvíli ucítím vcelku silný vítr.. snaží se snad jeden z nich odstranit dým větrem? Z ničeho nic ale začne dým hořet modrým plamenem až nakonec úplně zmizí. Ještě před tím, ale stihnu změnit svou pozici asi na pět metrů od nich. Otevřu i druhé oko, abych měl větší rozhled. Rozhlédnu se na oba a jen si odfrknu.. něco na mě mumlá neozbrojená stvůra a začne na mě mávat. Pak pronese, že chce něco ukázat, tak se na něj jen polousměju a kývnu hlavou. Zmizne.. myslí si snad, že nečekám že se objeví za mnou? Pomyslím si.. a samozřejmě se objevil.. jak nečekané... dříve než mi chmátl po nohách jsem přes něj udělal salto dozadu, kdy jsem si pomohl při odrazu levou rukou, přičemž jsem vytáhnul katanu do pravé ruky. V moment, když jsem dopadnul na zem jsem se rozmáchnul oběma rukama a zkusil ho seknout naráz levou i pravou zbraní.

Jakmile vidím úhyb a přípravu na další útok Huntera, na nic nečekám. Plnou rychlostí vyrazím proti němu a napřáhnu zesílenou levačku. Jelikož je právě v seku, mohl by mě maximálně zablokovat, ale uskočit by už stihnout neměl. Deřím pěstí obrovskou silou směrem přímo do Lovcova levého ramene. Kdyby ho nesmetla má pěst, určitě ho minimálně ovane.

V momentě, kdy si všimnu, že stihl uhnout a snaží se mě opět seknout, využiju své teleportace a portnu se tři metry na stranu od Lovce. Jsem proti Danovi, vidím že útočí a tak se rozhodnu pro pomoc. Pár fireballů by mohlo stačit.. pomyslím si a vykonám útok. Hned po útoku hbitě poodběhnu a na zemi si všimnu ocelové tyče. Hah! Zbraň! Roztavím ji a pomocí ohně ji tvaruji na katanu. Napřímím se a podívám se do nebe. V rychlosti zavzpomínám na Vídeň. Začíná se ve mě probouzet démon z minulosti. Krvelačná, bezcitná a nemilosrdná bestie. Gah! Ne! Ještě ne!!! Ještě se musím udržet! Začínám se chvět. Pak se upokojím a obrátím směrem k Lovcovi

Posledné, čo som videla, bola krása. Nádherná tvár dievčaťa. A potom prišla bolesť. Neskutočná bolesť, keď sa mi trhalo telo na kúsočky a tie na ešte menšie kúsočky. Všade bola tma a bolesť, nič iné som vnímať nedokázala. Zdalo sa mi, akoby to trvalo celú večnosť. Agónia. Strach. Výkrik!
Aaach! vykríkla som naozaj. Poriadne nahlas. Cítila som, ako sa mi telo dáva zasa do hromady. Nie že by to teraz bolo bez agónie ale bolo to oveľa príjemnejšie, ako ten rozpad. Cítila som pod sebou piesok. Snažila som sa zovrieť v ruke svoju katanu, no márne. Musela mi niekde vypadnúť. Snažila som sa zdvihnúť, vytriasť si tú ospalosť a bolesť z hlavy, ale nedokázala som sa ani pohnúť. Zaostrila som pohľad. Na krátky okamih som zbadala známu tvár. Dve neznáme. Potom ma zrazu zahalila temnota a ja som sa konečne ponorila do vyslúženého ticha a pokoja bezvedomia.

Zase se teleportoval mhm.. Promáchnul jsem jen vzduchem a hned na to přišel útok od reborna v krystalech.. Dosti nečekaný útok, tak nečekaný, že nemám čas připravit protiútok a nemůžu se stihnout ani nijak vyhnout. Musím použít zbraně, které držím v rukou, abych útok aspoň vykryl. Útok míří obrovskou silou na levé rameno a já jen stěží můžu přemístit zbraně v takovém kmitu na ono místo, kde má dojít ke střetu. Ale vykryju to úspěšně, akorát mě tou silou odmrští pár metrů dozadu. Přitom si stihnu všimnout, že druhý reborn na mě vyslal nějaké ohnivé koule, které mě teď ale už jen stěží můžou zasáhnout, protože byly poslány z boku na místo, kde jsem stál do doby, než mě odrazil ten v krystalovém brnění. Čili buďto teď zasáhne svého parťáka nebo to úplně mine. Dopadnu na zem a kousek vedle mě se zjeví mě velice známá tvář.. Adda.. co ta tady dělá? Umí se snad taky přemisťovat?! Nemám čas nad tím přemýšlet.. očividně není ani při vědomí, kdo ví co ji ty zrůdy udělaly. Zatřepu hlavou a vstanu.. musím ji odnést do bezpečí... Nespouštím oči z těch dvou a rychle se přemístím k Addě. Popadnu ji do náruče jako rytíř svou.. no to je jedno.. a urychleně se odtud odeberu pryč k místu, kde jsem nechal svou motorku. Dorazil jsem na ono místo a urychleně jsem odjel i s Addou do mé skrýše.

Kapku zavrávorám, když pěstí narazím do Lovce. Účinkem se úder ale neminul. Letěl dost daleko. Když opět naberu rovnováhu, přímo přede mě, kde Lovec předtím stál, dopadnou dvě ohnivé koule. Na moment se leknu, ale pak mi dojde, odkud pocházejí. V klidu vstoupím do plamenné stěny. Za pomalé chůze ohněm si proměním brnění zpět na normální podobu. Když ale z plamenů vyjdu, uvidím, že Lovec utíká s tělem přes rameno pryč z pláně. Tady byl někdo čtvrtý? Jak se sem takhle rychle dostal? zatvářím se zmateně a jen co plameny uhasnou, zruším brnění. Hned nato si otráveně odfrknu. Je sice pryč, ale vrátí se. Ani jsme totiž nezačali. otočím se na Pepu. Vezmi nás zpátky do Kodaně. Balíme věci a jdeme dál. Už nemůžeme zůstat.

Sleduji, jak jsem minul, ale nic si z toho nedělám. Ok, můžu zvolit rychlejší palbu Pak si všimnu, jak odnáší kohosi, koho jsem už viděl, když jsem kradl našeho Lovce. Ehm...teda spíš jen teleportoval. Nechám ho odejít, nebráním mu a neudělal mi mic, za co bych mu musel prostřelit záda. Má volnou cestu. Ale jak se sem sakra dostala ta další postava?? To netuším. To je pravda, nezačali. Nic jsme prakticky neudělali. Moc jsme mu toho nepředvedli. Ví o nás zatím málo. Každopádně je hrozbou. Ne velkou, ale je. Kodaň? Jasně. chytím se Dana a teleportuji nás zpět na náměstí