Amsterdam - město

Nevypadá. Zombie ji prej nekousli, takže v pohodě. Ale asi ještě neviděla nikoho jako my. otočím se na dívku a zase na Dana a pošeptám mu Necháme si ji??? Je hezká a celkem roztomilá. Věk má taky, teda asi, moment. Otočím se na dívku Kolik to je? A nejsi nějak zraněná? a dívka odpoví 18, ne nejsem. Co jste zač?!

Necháme. přisvědčím Pepovi šeptem. Začnu s představováním. Jáí jsem Dan. Oba jsme Znovuzrození, lidi, co dostali schopnosti místo toho, aby se z nás stali zombíci nebo mutanti... Já jsem Bouřný agregát. s úsměvem si demonstrativně obalím ruku krystalovými šupinami s přeskakujícími jiskřičkami elektřiny.

Já se jmenuju Jozef a jsem Betonový golem. pyšně říkám. A jak se jmenuješ ty? Jmenuju se Johana. Byla jsem tu na dovolené a najednou ta epidemie. Zatím se úspěšně skrývám, ale bojím se, že nebudu mít štěstí jako vy. Těší mě Johanko odvětím a políbím jí ruku. Kam se schováme? Měli bysme se vyspat Mám menší úkryt, a i když vám moc nedůvěřuju, ocením, když u mě bude někdo s kým se nemusím bát řekne Johana. Podívám se na Dana a začnu se hrozně moc smát. Uklidním se a řeknu Heh, mno dobře, když myslíš...hah. Co říkáš Dane na nabídku slečny?

Přijímáme. Odpovím za oba a také Johance na přivítanou políbím ruku.

Jdeme, jdeme a najednou si říkám Tyjo, živá holka. Živá žádná zombice. Nejdu nějak srandovně? Tvář se přirozeně! Nebo ne...drsně a heroicky! Jo, to je ono!. Dane? Takhle vtipně se tváří furt? zeptá se Johanka Dana se smíchem.

Chovám se přirozeně. Celou dobu co spolu cestujeme... uchechtnu se a drknu do něj loktem.

Rudý jak rajče se jen pousměju a nakonec řeknu A...ehm...jak je to tu se zásobama? Jídla i trávy mám dost na měsíc s váma na týden. Jsme tu! A jak dlouho se chcete zdržet? ptá se Johanka Záleží na tom... odpovídám s šibalským úsměvem ...jak dlouho nás sneseš. Pak se obrátím na Dana Jak dlouho tu plábujeme být?

Jak dlouho budeme chtít. Zásoby seženeme, to nebude problém. odpovím s klidem.

Projdeme divnou úzkou chodbou a na konci Johanka odemyká dveře. Jdeme dovnitř a dveře pomůžeme zabarikádovat. Sedněte si. oslovuje nás Johanka, ukazujíc na gauč Jo, děkujem A proč jste šli zrovna sem? Sem? Sem mě táhnul tvůj zadek, heh. Hlavně to neřekni nahlas, debile! nadechnu se a řeknu Nocleh a tvá společnost je velké pozitivum, kterého rádi využijem. A se zásobama ti rádi pomůžeme.. Heh pousměje se Johanka Myslela jsem sem do Amsterdamu

Tak na to ti taky odpoví můj společník... Posadím se a hodím si nohu přes nohu. usmívám se na Johanku a zároveň se bavím Pepovými rozpaky.

Díky vole, díky!!! Ehm. No...byli jsme v Kyjevské Rusi, ale pusto, tak jsem řekl, že chci vidět zhulený zombies. Tak jsme tady A viděli jste je zhulený?

Byli úplně na sračky... rozesměju se a dám si ruce za hlavu. Tady kolega se k nim dokonce přidal... Byly tak odvařený, že se ho ani nepokusily sežrat...

Ale víš, jaká s nima byla sranda??? Nejdřív teda ne, to byli tichí. Ale pak se smáli mám vtipům. Teda...snažili se smát s úsměvem vyprávím. Najednou se ozvou rány na dveře a divné pazvuky Zombíci? Dane, připrav se, budeš otevírat, já budu střílet. Ale vždyť nemáš zbraň? Střílím beton... řeknu s úšklebkem. Dane, připraven?

Jáásně už jduuuu. řeknu lehce otráveně a odkládám barikádu, zatímco držím dveře. Když na mě Pepa kývne, že je připraven, otevřu a pustím nezvané hosty dovnitř.

Začnu střílet krátké ostré kusy betonu z dlaně nejdřív naslepo. Ve dveřích se objevili 2 zombíci, takže jsem nikoho prakticky neohrozil...ehm, až na Dana, vedle kterého se omylem jeden šrapnel zabodl

Jakmile se vedle mě šrapnel zabodl, uskočil jsem. Neumíš mířit? ozvu se, zatímco se taky stavím proti dveřím s připraveným šokovým orbem v pravačce.

Promiň, promiň! Se stává... a pousměju se s pokorným pohledem. Pojď, obhlídnem to venku Půjdu s vámi Radši zůstaň tady. Venku je nebezpečno. ale Johanka vytáhla colt a nekompromisně šla s námi. Nikde nikdo. Najedmou se asi padesát metrů od nás vyvalí jeden zombie cvalík a zahlédl nás. Vymrštil jsem do něj dva dlouhé sřapnely a mrtev padl k zemi. Dane? Taky ti připomíná hamburger? Jak ho někde podávaj se špejlí

Tak trošku... nebo taky masový koule. poznamenám a dohlížím na Johanku. Můžete jít zpátky, zabezpečím vchod, aby nás už nikdo neotravoval...

Dobře. Pojď, Johanko, běž první a přikyvuju na Dana, že ji zatím ochráním. Dojdem dovnitř a Johanka se ptá Jak se ti to stalo to všechno? Nejdřív jsem četl na netu, že se objevil nový virus a z lidí jsoz zombie. Nevěřil jsem a tak jsem v klidu chodil po venku. Jednou jsem šel a najednou jsem ho viděl. Zombie. Říkal jsem si To je jen maškara a tak jsem byl v klidu, ale zaútočil na mě. Kousl mě do ramene řeknu a ukážu jí jizvu Nejdřív jsem nevěděl, že mám superschpnosti, kousanec jako od psa...ale pak jsem cítil divné věci v těle. Nejdřív jsem je nedojázal kontrolovat. Bylo to těžké. Ale teď už ovládám svoji schopnost perfektně...ehm, i když muška občas zaostává. pousmějeme se oba. A máš někde, nebo měl jsi nějakou přítelkyni? ptá se Jo. S úsměvem pokyvuji hlavou do stran, že ne.

Vejdu do chodby a hned za vstup z předloktí vysunu pět krystalů, které zabodnu do země a nechám z nich vyrůst bariéru. To opakuji ještě pětkrát na cestě zpět do úkrytu, kde zavřu dveře a ještě pro jistotu obnovím barikádu. Tak, opevnění dokončeno. Už by nás ne,měl nikdo rušit od spaní...

Děkuju moc, Dane. Okna jsou zazděná už dlouho, takže to není problém a...pojďte za mnou, ukážu vám pokoj, kde budete spát povídá Johanka. Jdeme za ní. Ukáže nám pokoj. Děkujeme za možnost pobytu, Johanko povídám. Není za co, aspoň budu dnes klidně spát.

Nemáš zač. Zítra můžeme dát volno, klidně tu zůstaneme, jestli budeš chtít, Jo, a pozítří se ještě poohlédneme okolo. Souhlas? navrhnu spokojeně.

Dobře, budu moc ráda, i když vás znám teprve asi patnáct minut. Pousměju se a povím Furt máme čas na lepší seznámení, ale dnes půjdem spát, co Dane?

Jo, máme za sebou dlouhou cestu a sotva dneska jsme přišli... Navíc jsme cestovali skoro bez ustání až z Ukrajiny... Což mi připomíná, kde je tu zásuvka? optám se nevinně.

Za postelí, trochu si ji kdyžtak odsuň od zdi řekne Johanka a Dan odkývne na důkaz vděku. Děkujeme, Johanko, dobrou noc